Hlavními druhy neúplného zjišťování jsou anketa, metoda základního masívu, úsudkový výběr a pravděpodobnostní (náhodný) výběr.
Anketa je takový způsob zjišťování, při kterém se určitému okruhu osob (podniků, institucí apod.) rozešlou dotazníky s pečlivě sestavenými otázkami a s žádostí o jejich vyplnění a vrácení. Žádosti vyhoví zpravidla jen určitá část - někdy dokonce jen část poměrně malá - všech dotázaných. (V průměru asi jedna třetina.) Charakteristiky, jako průměry, různé poměrné hodnoty a jiné shrnující veličiny, které se vypočtou na základě údajů z obdržených odpovědí, nelze však považovat za obecně platné, protože mezi odpovědí nebo jejím odmítnutím na jedné straně a dotazovanou skutečností na druhé straně bývá dosti úzký vztah (souvislost, asociace). Například dotazník o výši příjmů často nevyplní a nevrátí osoby s relativně vysokými (nebo utajovanými příjmy), dotazník o čtenářských zájmech nevrátí spíše čtenáři zábavné literatury apod.
Metoda základního masívu může zahrnovat několik velkých (obřích) jednotek, velký počet jednotek malých, popř. i středních. Probíhá-li zkoumaný jev – např. výroba nebo prodej určité komodity – převážně ve velkých jednotkách (průmyslových závodech, obchodních domech), stačí k získání hrubého odhadu o objemu nebo kvalitě této komodity prošetřit jen tyto velké jednotky a malé vynechat. Předností tohoto druhu neúplného zjišťování je, že se ušetří hodně práce (zjištění hodnoty příslušného znaku na velké jednotce nebývá o mnoho pracnější než v malé jednotce), ale přitom se podchytí převážná část zkoumaného jevu, např. 80 % produkce, 96 % obratu apod. Tato metoda nedovoluje zobecňovat získané charakteristiky na celý soubor. Vynechané malé jednotky se proto někdy podrobí ještě výběrovému šetření.
Úsudkový neboli záměrný výběr provádí zkušený pracovník ty jednotky, o nichž se domnívá, že ve svém souhrnu nejlépe umožní provést zamýšlené statistické zkoumání. Počet jednotek při úsudkovém výběru bývá předem dán finančními nebo podobnými jinými (např. pracovními) možnostmi instituce pověřené provedením statistického šetření. Kritérium tvorby výběrového souboru, které jsme před chvílí formulovali slovy, že "... nejlépe umožní provést zamýšlené statistické zkoumání", je ovšem velmi široké.
Ke zjištění některých skutečností je však možné - a velmi často nutné - vybírat jednotky podle jiného kritéria, a to tak, aby se získané charakteristiky daly zobecnit. Tento požadavek se často označuje jako požadavek reprezentativnosti. U úsudkových výběrů jde o požadavek dosti častý, ale jeho zabezpečení je velmi obtížné. Dosahuje se ho nejčastěji následujícími způsoby :
Výběrem takových jednotek, o nichž se statistik domnívá, že jsou to jednotky pro daný soubor typické, tj. jednotky s hodnotami zkoumaného znaku blízkými průměru nebo s hodnotami modálními (nejčastěji se vyskytujícími); někdy se tento způsob výběru nazývá typický výběr. Zná-li statistik u všech jednotek souboru hodnoty znaku skorelovaného se zjišťovaným znakem, vybírá "průměrné" jednotky pomocí této korelace, tj. vybere jednotky s hodnotami pomocného znaku rovnými nebo aspoň blízkými průměru.
Sestavením výběrového souboru, v němž rozdělení četností u známého (pomocného) znaku souhlasí s rozdělením v celém souboru. Často se jako pomocný znak použije více znaků současně; volí se i znaky kvalitativní (kategoriální), takže pak usilujeme o shodu struktury výběrového a základního (celého) souboru. Způsob takového výběru se někdy nazývá kvótní výběr nebo metoda dokonalého průřezu. Splnění uvedených zásad, jak ukázaly četné zkušenosti v praxi, nemusí nicméně ještě zaručit, že výběr bude dobrým reprezentantem celého souboru také ve zjišťovaném znaku. Například shoda struktury obyvatel co do věku, pohlaví, povolání a místa bydliště (vesnice, města, velkoměsta) bývá někdy nečekaně "narušena" rozdílnou strukturou obyvatel co do stupně vzdělání.
Je zřejmé, že k provedení úsudkového výběru jsou nutné určité předběžné znalosti o zkoumaném souboru. Ani potom však není zaručeno – rozumí se objektivně zaručeno – že byly tyto předběžné informace zcela využity, a hlavně že vybrané jednotky dobře reprezentují zkoumaný soubor. Četné zkušenosti z praxe totiž ukazují, že i nejzkušenější a naprosto nezaujatí znalci mají tendenci dělat úchylky (od průměru) jedním nebo druhým směrem, tj. dopouštět se systematické chyby. Druhým závažným nedostatkem úsudkového výběru je, že nelze objektivně stanovit přesnost odhadů sestrojených na jeho základě, tj. vypočítat nějakou průměrnou nebo maximální chybu odhadu. Zbývá jen věřit, že se výběr "podařil", a že odhady na něm založené nemohou být příliš špatné. Pokud bychom přece jen požadovali charakteristiku přesnosti odhadů, musíme se opět spolehnout na subjektivní hodnocení, provedené buď osobou, která prováděla výběr, nebo některým jiným znalcem.
Problematika pravděpodobnostního výběru je zařazena ke konci této učebnice.